Kaktusy - ukázka ze semináře
Kaktusy, Trávy a další méně známé typologie
Rodina CACTACEAE - Kaktusy
Kaktusy patří mezi sukulenty. Jako sukulenty označujeme ty druhy rostlin, které mají tlusté a plné listy včetně stonků. Do nich rostliny ukládají velké množství vody, které jim umožňuje žít extrémních podmínkách sucha. Sukulenty se dělí na 2 čeledi – Kaktusy a Lilie. Obě čeledi mají podobnou životní strategií. Paradoxně nesnášejí velké množství vody, ta je dokáže zabít. Sukulentní rostliny dokážou žít v těch nejextrémnějších podmínkách sucha s minimem živin. Zadržují velké množství vody v listech, ve stoncích a bulbách. Pacienti z rodiny Kaktusů jsou velmi životaschopní a samostatní jedinci, jejich životní strategie je zvláštním. Omezují kontakt s lidmi a dávkují výdej energie tak, aby ji zužitkovávali co nejefektivněji pro sebe. Ne všichni zástupci z rodiny Kaktusů jsou stejní z hlediska homeopatické podobnosti – příkladem je Anhalonium lewinii, jež se svojí životní strategií a tématy podobá více drogám jako Coca, Opium či Cannabis indica.
Z hlediska tzv. témat přiřadil Massimo do rodiny Kaktusů dvě typologie z čeledi Liliaceae - Aloe socotrina a Agave americana. V dřívější botanické klasifikaci patřily obě tyto rostliny do Kaktusů, ale moderní taxonomie je přeřadila k Liliím. Nicméně životní strategie obou těchto rostlin je identická s Kaktusy.
Kaktusy mají překrásné květy. Některé druhy kultivarů kvetou po celý rok, ale v přírodě kaktusy kvetou vzácně. Květy voní velmi příjemně. Stonky rostlin pokrývají tisíce ostnů a chlupů, což zabraňuje bezprostřednímu kontaktu. Kaktusy mají mělce uložené a krátké kořeny. Žijí ve velmi nehostinných oblastech naší planety a vyžadují specifické klima. Jsou velmi odolní ale nejsou schopni se adaptovat na jiné podmínky. Největší množství kaktusů žije v pouštích Ameriky. Kaktusy mají zvláštní způsob reprodukce – z kousku těla rostliny může vyrůst celý jedinec či celá kolonie. Trny obsahují vysoké procento křemíku, což se projevuje i v homeopatické podobnosti Kaktusů s typologií Silicea. Plody jsou extrémně sladké a chutnají výborně. Jak již bylo zmíněno, kaktusy nesnáší velké množství vody kolem kořenů, jinak hynou. Z minerálů jsou pro ně důležité fosfor, dusík a draslík.
Mass používá léky z rodiny Kaktusů k léčbě pacientů s velmi vážnou chronickou patologií jako je rakovina, systémový lupu či těžký revmatismus. Dá se říci, že pokud se u pacienta Kaktus objeví patologie, bývá vždy neléčitelná a často ukončuje jeho život.Většinou není možná léčba ad integrum a to nejlepší, co pro takové pacienty můžeme udělat, je pomoci jim dokončit život co nejlepším možným způsobem.
Pacienti z rodiny Kaktusů jsou charakterizováni velkou sebedestruktivitou. Je potřeba si uvědomit, že destruktivita a sebedestruktivita se týká každé typologie a je normální součástí životních cyklů každého z nás. V rámci tzv. komplexity je tento děj vyvážen procesy, které směřují k udržení rovnováhy a harmonie.
Např. ARNICA. A MILLEFOLIUM. jsou také velmi sebedestruktivní jedinci. Mají silné ego a snaží se prosadit zejména ve sportovních disciplínách. Heroicky se vrhají do různých rizik, aby předvedli svoje schopnosti i za cenu zranění a ztráty zdraví. Nevidíte ale u nich sebeničivou patologii, která by vedla k učení jejich fyzické existence.
Jiný typ sebedestrukce mají HALOGENY, ti jsou ničiví zejména ve vztazích. Fyzicky nestonají, ale všichni kolem jsou zasaženi jejich negativní energií. HALOGENY své partnery zásadně neopouštějí a v devastaci pokračují dál.
Zdá se, že pacienti z rodiny Kaktusů projevují svojí sebedestruktivitu nejen na fyzické úrovni, ale i v emocionální a vztahové rovině. Paradoxem je, že se s postupující patologií, kdy se jejich život schyluje ke konci, stávají moudrými a zralými bytostmi. Jakoby skrze nemoc našli sami sebe a svojí identitu, jako by pro ně stav života byl těžší než smrt.
Lidé Kaktusy mají sklon k hypochondrii. Ničí své okolí a blízké neustálými stížnostmi a negativními úvahami o svém zdraví. Tímto chováním neustále se svým okolím manipulují. S lékaři a terapeuty zásadně nespolupracují – to je rozdíl od hypochondrických CALCIÍ.- jsou podezíravý a všechno si chtějí řídit sami. Odmítají se řídit pokyny terapeutů a kohokoliv, kdo jim chce pomoci.
Zvláštností je určité zklidnění a uvolnění v okamžiku, kdy se dozví svoji vážnou diagnózu. Jakoby na ni celý život čekali, jakoby tím našli svoji identitu. Konečně jsou vážně nemocní a mohou užívat všech výhod a výsad nemocných. Hovoří o svojí nemoci téměř hrdě s nepochopitelným klidem a beze strachu.
Nemoc jim také slouží jako omluva pro ještě větší odstup od lidí. Plně se u nich projevuje jejich misantropie a vztek, který cítí vůči lidem celoživotně. S diagnózou rakoviny se už před nikým nemusí přetvařovat a mohou dát volný průchod i svému vzteku. Lidé už pro ně nejsou důležití.
Např.typologie Cactus grandiflorus bývá celoživotní hypochondr. Často navštíví lékaře s nejasně definovaným problémem. Popisuje symptomy, kterým nikdo nerozumí. Jeho destruktivní chování se týká i spolupráce s lékařem, protože pro něj není jednoduché být v pozicí toho, kdo žádá druhé o pomoc. Jeho potíže lze těžko hodnotit a navíc vyšetření nepřinášejí žádné pozitivní výsledky. Tím se pacient dostává do bludného kruhu nedůvěry – lékaři zpochybňují jeho potíže a on ztrácí důvěru v lékařskou péči. Kaktusy nejenže produkují vážné patologické procesy, ale i lokalizace těchto procesů je velmi obtížně diagnostikovatelná z hlediska lokalizace. Nádor často roste v místě, které je špatně přístupné pro vyšetření. Pacient podstupuje mnoho speciálních výkonů a výsledek je nejasný. To je pro něj velmi frustrující zkušenost. V době, kdy je diagnóza jasná, je už pacient v pokročilé patologii.
Než se Kaktusy dopracují k vážné patologii, předchází v jejich životě dlouhé období kompenzovaného stavu s výraznou hypochondrií. Pacienti uvádějí neurčité a těžce popsatelné potíže, které mají i různé paradoxní modality. To vše ztěžuje stanovení včasné diagnózy a vzbuzuje nedůvěru jak u lékaře, tak u pacienta. K tomu všemu se Kaktusy chovají velmi nepříjemně a téměř nespolupracují. To vše jsou Massimovy vlastní poznatky nasbírané díky osobní zkušenosti s těmito pacienty. V dostupné materia medica podobné informace o pacientech z rodiny Kaktusů nenalezneme.
Pokud Kaktusy vážně onemocní, jedná se vždy o situaci, která směřuje k ukončení života. Nevybírají si homeopatickou léčbu jako hlavní terapii, většinou přicházejí po chemoterapii a aktinoterapii. Během homeopatické léčby u nich dochází k zásadní změně postojů vůči sobě i svému okolí, řekněme k určitému psychospirituálnímu vývoji. Homeopatická léčba jim umožňuje snížit množství analgetik a opiátů a také umožňuje zvládnout obtížný úsek života během posledních dnů.
